Obě instituce přitom mají odlišnou metodiku posuzování cen nemovitostí. IRI sleduje vývoj tržních cen bytů jen ve vybraných městech České republiky, a to podle cen, které jsou publikované v inzerci v tisku a na internetu. ČSÚ pak vyhodnocuje nejen tyto nabídkové ceny, ale zjišťuje i skutečné ceny nemovitostí z daňových přiznání.

Pokles cen bytů i nájmů

Pokles cen starších bytů i tržního nájemného tak pokračoval podle průzkumu IRI během třetího čtvrtletí letošního roku ve většině krajských měst České republiky. „Byty ve většině krajských měst dále zlevňovaly, pouze v Jihlavě a Olomouci se ceny standardních bytů mírně zvýšily," uvádí výsledná zpráva.

Podle analytiků IRI se navíc ani minimálně do konce letošního roku žádné dramatické změny neočekávají.

V Praze se dal během minulých tří měsíců koupit průměrný starší byt za 2,566 milionu korun, což je ve srovnání s předchozím obdobím o 1,2 procenta méně. Tento rozdíl je však možné podle IRI chápat spíše v rámci statistické chyby.

Za průměrný byt se přitom v analýze IRI považuje starší byt I. kategorie po částečné rekonstrukci o velikosti 68 metrů čtverečních v běžné, nikoliv v okrajové lokalitě.

Podle průzkumu IRI by tak podobný byt v Brně stál dva miliony korun. V Hradci Králové, který náleží také k nejdražším krajským městům z hlediska cen bytů, by přišel takovýto téměř sedmdesátimetrový byt na 1,615 milionu korun.

Obdobný plzeňský a olomoucký byt by se s cenou blížil 1,5 milionu korun. Byt v Pardubicích by se dal pořídit za 1,437 milionu korun a v Karlových Varech za zhruba 1,4 milionu korun. Nejlevněji by bylo možné pořídit byt o sledovaných parametrech v Ústí nad Labem, kde by na něj „stačilo" jen 700 tisíc korun.

Největší změny

Ceny starších bytů od května do srpna nejvíce poklesly v Pardubicích (o čtyři procenta) a v Liberci (o 3,9 procenta). Ceny bytů podle odborníků nerostou zejména v důsledku poklesu poptávky, pro kterou jsou dominantními faktory pokles reálných příjmů domácností a střízlivější očekávání jejich příjmů.

"V úvahu je nutno vzít i skutečnost, že reálný pokles cen a nájmů je po započtení inflace ještě vyšší. I přes dlouhodobě nízké úrokové sazby u hypoték nemůže budoucí výhled vývoje počítat s prorůstovými impulsy jako v minulosti, naopak lze očekávat vyšší zdanění a snížení výdajů státu na straně příspěvků na bydlení, tedy tlak na pokles cen je stále silný," poznamenává jednatelka IRI Milada Kadlecová. 

Zdroj: http://reality.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=758528

Sazby u hypoték od našehoposledního srovnání změnilo celkem devět bank. Pravděpodobně se očekává, že úrokové sazby jen tak neporostou. Už i pětileté fixace se pohybují kolem tří procent.

Po prázdninách nabídly hypoteční akce hned čtyři banky. Equa bank se zaměřila na pojištění. Nově si k hypotéce můžete sjednat pojištění schopnosti splácet nebo pojištění nemovitosti a domácnosti. UniCredit Bank a Volksbank se soustředí na klienty, kteří chtějí svou hypotéku refinancovat a nabízejí jim výhodnější úrokovou sazbu. Hypoteční banka si naopak připravila pro nové klienty akční slevu až do výše 0,3 procenta ročně z úrokové sazby.

S novinkou přišla i ČSOB a mění svou půjčku na lepší bydlení. V rámci tohoto produktu si mohou lidé koupit také mobilní dům, parkovací stání nebo volně stojící kuchyňské spotřebiče. Půjčku je možné nyní použít i na dokumentaci, jako je například zaplacení architektonického návrhu, statického posudku nebo odhadu nemovitosti.

ČSOB navíc snižuje poplatek za zpracování hypotečního úvěru. „Po klidnějších prázdninových měsících se řada klientů vrací k řešení svého bydlení. Protože chceme našim klientům vyjít vstříc, snižujeme poplatek za zpracování úvěru a klienti tak mohou využít tuto slevu spolu s výhodnými úrokovými sazbami,“ říká Ivana Bohatcová, výkonná manažerka segmentu Bydlení a úvěry ČSOB.

Sazby klesají až do pekel

Nejnižší jednoletá fixace začíná na 2,99 procenta, hypotéku s tříletou fixací můžete pořídit od 2,89 procenta a pětiletou fixaci za 2,79 procenta.

Sazby ale nejsou všechno. Nezapomínejte se podívat na hvězdičky a poznámky pod čarou. Například Fio banka má ve svém sazebníku uvedeno, že pětiletá fixace je za 2,81 procenta. Je to samozřejmě pravda, ale jen za předpokladu, že svou hypotéku refinancujete a úvěr je vyšší než dva miliony korun. Jinak se sazba zvyšuje o 0,7 procenta.

• Česká spořitelna: Minimální úrokové sazby jsou úrokové sazby se slevou za splácení z aktivního Osobního účtu ČS, sjednaným pojištěním schopnosti splácet od PČS pro případ smrti, plné invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání a v případě fixace na 3–5 let se slevou za úrokové zvýhodnění.

• ČSOB: Úroková sazba u pětileté fixace je platná po akční slevě, která závisí na výši úvěru, maximálně 0,30 % pro úvěry nad 3 miliony korun včetně. Akce je platná pro nové hypotéky od 1. srpna 2012 do odvolání.
• Fio banka:  Výše uvedené úrokové sazby jsou minimální, tj. s nejnižší možnou rizikovou přirážkou a s využitím veškerých poskytovaných slev.
• Hypoteční banka: U pětileté fixace úroková sazba platná po akční slevě, která je závislá na výši úvěru, maximálně 0,30 % pro úvěry nad 3 miliony korun včetně.
• mBank: Hypotéka do 70 % LTV při sjednání pojištění.
• UniCredit Bank: ÚROKOVÉ SAZBY ZAHRNUJÍ TYTO SLEVY Z ÚROKOVÉ SAZBY
  Sleva za jednorázové pojištění CARDIF 0,50%
  Sleva v případě aktivně využívaného účtu v UCB 0,50%
  Sleva za aktivní využívání kreditní karty UCB 0,10 %
• Wüstenrot: Minimální úroková sazba platí pouze pro nové hypotéky ve výši min. 1,3 mil. Kč do 85 % hodnoty zajištění. U pětileté fixace při sjednání produktu „Spoříme s hypotékou“.

Zdroj: http://www.hypoindex.cz/zarijova-revoluce-v-hypotekach-petileta-fixace-od-2-79/

Jedním z důvodů k rekonstrukci nemovitosti bývá úspora energií. Zateplení, výměna oken a dveří, úspornější spotřebiče nebo efektivnější zdroj tepla. To jsou způsoby, jak lze ušetřit.

Některé investice do rekonstrukce za účelem úspory energií se vrátí za pět let, jiné se v podstatě nevyplatí. Záleží však co je cílem zvelebení vašeho bytu či domu. Odborná studie společnosti EkoWATT pro GE Money Bank ukázala, že například výměna oken se vzhledem k úspoře energie moc nevyplatí.

Pro příklady byl použit rodinný dům o velikosti 140 m², 2 podlaží, postavený ve 30. letech, vytápěný elektřinou.

Když vyměníme okna i dveře a zateplíme fasádu, tak odhadované investiční náklady budou 280 000 Kč a roční úspora se dostane na cca 40 000 Kč.



Zdroj: EkoWATT

  Plastová okna také přinášejí větší úsporu, když se správně používají. Podle Františka Macholdy ze společnosti EkoWATT je výměna oken přeceňovanou záležitostí. Když se v paneláku pak nevětrá, kvůli úspoře energie, začnou vlhnout zdi a objeví se plíseň. Proto je důležité nemyslet jen na to, jak ušetřit a občas vyvětrat.

Pro výměnu oken ale také hovoří zvuková izolace. Pokud nebydlíte zrovna na samotě u lesa, nová okna vás ochrání před hlukem z ulice.

Vyměnit zdroj tepla se vyplatí

Co se naopak vyplatí, je výměna zdroje tepla. Například když se vymění původní elektrokotel za plynový kondenzační kotel. Průměrné investiční náklady budou 70 tisíc korun a roční úspora 40 tisíc. Takže investice je za dva roky zpět.

Zdroj: GE Money Bank

  V uvedené tabulce jsou náklady na půjčku v případě, že zvolíte Expres půjčku se speciální nabídkou od GE Money Bank.

Drahé spotřebiče nemusejí být úspornější

Při rekonstrukci kuchyně se většinou kupují i nové spotřebiče. Nejčastěji se mění chladnička s mrazničkou, elektrická varná deska, elektrická trouba, myčka nádobí a pračka. Ne vždy ale platí, že čím dražší, tím větší bude úspora energie. Leckdy i levné spotřebiče jsou energeticky úspornější. Proto je dobré podrobně prostudovat údaje na štítku a prozkoumat nabídku několika obchodů.

Nákup nemovitosti byl a je tou nejdražší investicí, kterou průměrný člověk za svůj život může učinit. V minulosti tak většina ani nesnila, že by si za svůj život byla schopna na takový nákup našetřit.

Lidstvo však vynalezlo bankovnictví a s ním i pojem hypotéka, která se poprvé objevuje v roce 1190 v anglickém zvykovém právu pod názvem „mortgage“ . Historie a význam tohoto slova, které dnešní hypoteční úvěr poprvé definovalo, je vskutku zajímavá. Skládá se ze dvou slov. „Mort“, což latinsky znamená smrt, a „gage“, jež dnešní angličtina zná jako „pledge“, tedy úpis. Vynález tohoto „Faustova“ úpisu má po 800 letech za následek finanční krize, které tou nynější zcela určitě nekončí.

Staletí se společnost dělila na privilegované vlastníky pozemků a stavení a neprivilegované nájemníky. Jen zlomek neprivilegovaných měl to štěstí a na svou vlastní nemovitost ušetřil, pokud vůbec takovou ambici měl. Generace lidí žili vcelku spokojeně bez nutnosti během života splácet půjčku a úrok jen proto, aby neplatili nájemné. Neexistoval žádný rozumný důvod, který by jednotlivce k uzavírání „úpisů smrti“ nutil.

„Jak jinak si lze interpretovat to, že například ve Velké Británii v roce 1914 mělo své jméno zapsáno v katastru nemovitostí pouze 10 % obyvatelstva. Dnes je to více jak 70 %,“ říká Jakub Koťan, ředitel společnosti KotanGuard Estates. Podíl na vlastním bydlení ve zbytku Evropy včetně ještě neexistujícího Československa vypadal před první světovou válkou velmi podobně.

Stěhování obyvatelstva do měst mezi světovými válkami umožnil postupné a přirozené zvyšování procenta vlastního bydlení. To, co však následovalo v druhé polovině dvacátého století, nemá v historii obdoby. Je nutné podotknout, že východní Evropa také zažívala tou dobou převratné změny, jež s vlastnictvím nemovitostí hýbaly. Komunistické řádění je však z globálního vývoje potřeba nechat stranou.

V Evropě a Severní Americe se právo na vlastnictví stalo politickým tématem. Dům už nebyl pouhým domovem, ale stal se i investicí, která se má zhodnocovat, a tím budovat bohatství i finanční svobodu jednotlivců. Vlády vytvořily politický tlak na vytvoření dosažitelných hypotečních produktů a roztočila se spirála života na úvěr.

Používání cizích peněz na financování vlastního realitního snu se stalo naprostým standardem. K vytvoření současného světa přispěla v osmdesátých letech minulého století i britská ministerská předsedkyně Margareth Thatcherová prosazením politiky práva na nákup nemovitosti pro každého.

Západ si mezitím prodělal několik realitních krizí, ale na zájmu o investování do nemovitostí to nic nezměnilo. V polovině devadesátých let se k tomuto trendu přidalo i Česko. “Obecně byl vytvořen zájem půjčovat si na bydlení. Banky často přimhouřily oči nad bonitou klientů, či je nepřímo vybízely k nadsazení příjmů jen, aby bylo možné úvěry poskytnout,“ říká Jan Rosák, předseda představenstva Century 21 BONUS Praha. A to jen proto, že jak žadatel o hypotéku, tak banka vidí nemovitost jako investici, jež je z nějakého virtuálního důvodu imunní vůči výkyvům ostatních trhů a teoreticky bude stále růst na hodnotě. Kdo ale ví, jestli skutečně bude?

Z našeho krizí poučeného pohledu je nutné nedívat se na domov jako na majetek. Musíme především vidět hypoteční splátky jako životní závazek, který zaniká pouze úplným splacením. Dlužník musí každý měsíc zaplatit splátku hypotéky, ačkoli mu jeho investice nevytváří žádný reálný příjem. Musí také platit za opravy a udržovat domov ve stavu, který dovoluje případné zvýšení budoucí ceny prodeje.

„Kdo ale dokáže odhadnout budoucí hodnotu? Každá investice může vynést zisk pouze dnem prodeje za cenu, kterou je možné v tu danou dobu získat. Do té doby se jedná pouze o majetek s nejasnou hodnotou a obrovským závazkem splácet,“ dodává Jakub Koťan.

Dnešní společnost považuje vlastní bydlení za atraktivnější. Je však otázkou, jestli ona atraktivita je vyvážena množstvím stresu a finanční odpovědnosti, které hypotéka nevyhnutelně přináší. Během života se mnoho z nás ocitá v různých finančních situacích a hypotéka má rozhodně potenciál udělat ze života absolutní peklo.

Česko v porovnání se Západem prochází hypoteční krizí relativně bez úhony. Oněch 20 let volného obchodu ještě nestačilo na to, abychom si nasekali úvěry v procentu srovnatelném se zbytkem Evropy. Přesto už dnes jsou některá čísla ze zdroje ministerstva pro místní rozvoj alarmující. České domácnosti si za dobu mírně přesahující deset let stihly půjčit přes půl milionu hypotečních úvěrů a proti těmto úvěrům ručí majetkem v hodnotě vyšší než jeden trilion korun.

Nemovitost dnes slouží jako domov a majetek zároveň. Investiční faktor je tak atraktivní, že často nestačí vlastnit pouze jednu nemovitost na bydlení, ale i další na pronájem. Už nám nejde jen o pouhou střechu nad hlavou, která stačila generacím před námi. Místo toho si za půjčené peníze dopřáváme lepší život, než na který jsme schopni našetřit. A současná krize navzdory obrovskému nárůstu exekucí nesplácených úvěrů na tom jen pramálo změní.

Člověk 21. století už nechce žít v pronájmu, chce vlastnit majetek a ještě k tomu úspěšně investovat. To vše za cizí peníze. Dnešní společnost uzavírá stále více hypoték na financování majetku, jehož hodnota bude s krizemi stále více spekulativní a třeba cenové propady nebudou trvat jen několik let ale celé dekády. Možná se opravdu ukáže, že v 12. století s termínem „úpis smrti“ nebyli tak daleko od skutečnosti. 

Zdroj: http://www.hypoindex.cz/clanky/proc-hromadime-majetky-za-cizi-penize-1/

„Běžný“ český dolarový milionář je v podstatě ideální chlap. Podle průzkumu je klasickým prototypem muž ve věku 47 let, realista, záleží mu na tom, co po sobě zanechá, myslí na další generace, podporuje děti i sociálně slabší, je to patriot, má rád Kofolu a Škodu a cítí odpovědnost za celou společnost.

Nejčastěji jsou dolaroví milionáři podnikatelé nebo živnostníci. Jen 14 procent jich je v  zaměstnaneckém poměru.

Milion korun dejte do termínovaných vkladů

„Jeden milion korun bych investoval do sebe a svého zdraví. Když se složím já, složí se spousta lidí a věcí kolem mě. Deset milionů korun už bych vložil do nemovitosti, ale pořádně zvážím, která je ta pravá. Na akcie bych příliš nesázel, jsou dost rizikové,“ shodují se milionáři.

Podle průzkumu by 16 procent milionářů investovalo milion do koníčků nebo cestování. Deset procent dotazovaných by milion použili na vzdělání svých dětí a čtyři procenta do zdraví. V případě, že by neinvestovali do sebe a své rodiny, vložili by milion do termínovaných vkladů (22 %), do akcií (15 %), do podílových fondů (3 %) a obligací (2 %).

Nemovitosti jsou jistota

Deset milionů už respondenti považují za vhodnou dlouhodobou investici. Tato částka už není na osobní potřeby, ale měla by přinést další peníze. Kolem dvou třetin milionářů by zvolila investici do nemovitostí, kterou by však podrobili důkladnému zkoumání a detailnímu výběru.

Další možností jsou akcie. Ty by zvolilo 36 procent dolarových milionářů, a to i přes to, že je řadí do rizikových investic.

Neriskujte všechno

Nikdo z dotazovaných milionářů by neriskoval všechny svoje peníze. Respondenti doporučují zhruba 40 procentní podíl rizikových investic z celkového investičního portfolia. Někteří jsou však ještě opatrnější.  Zhruba třetina dotázaných doporučuje podíl rizikových investic pouze do 20 procent, přičemž starší lidé mají ve svém portfoliu vyšší poměr bezpečných investic než mladší.

Pokud si mají milionáři vybrat vhodnou investici, důvěřují hlavně svému šestému smyslu. Důležité pro ně samozřejmě také je sledování tuzemského i zahraničního ekonomického dění.

Inflaci vidí dotázaní spíše negativně. Na začátku roku 2012 dolaroví milionáři očekávají její výši na úrovni, 3,43 procent. Počítají tedy s podstatným zrychlením růstu cenové hladiny oproti ČNB, která prorokuje dvouprocentní inflaci.

Spořicí účty mohou být rizikové

Respondenti mají své finanční prostředky často rozložené. Víc jak polovina milionářů považuje za rizikovou část svých investic hlavně akcie. Osmnáct procent určilo za rizikový vlastní podnikatelský záměr a devět procent označilo za rizikový spořicí účet, kvůli malému výnosu. Momentálně jsou úrokové sazby spíše pod dvěma procenty.

Právě naopak za bezpečně uložené peníze považují ty, které vložili do realit. Nemovitosti považuje za jistotu skoro polovina respondentů. Dále jsou milionáři v klidu, když mají své finance uložené v dluhopisech, termínovaných vkladech a fondech.

Honosných milionářů ubývá

Zda svá konta vystavují milionáři na odiv, či ne, záleží na věku a na tom, kdy své peníze získali. Honosných milionářů je podle průzkumu 55 procent, ale postupně jich ubývá. Jejich zástupcem je 46letý muž, který si chce své peníze pořádně užít a dávat je na odiv ostatním.

Méně viditelní jsou o trochu starší milionáři a mají zde větší zastoupení ženy. Většinou jde o lidi, kteří si své peníze vydřeli. Nedávají tedy o svých penězích vědět a rady analytiků je nechávají chladnými. Často věří jen sami sobě.

Průzkum, který probíhal mezi březnem až květnem 2011, provedla J&T Banka ve spolupráci s výzkumnou agenturou Perfect Crowd. Cílem průzkumu bylo zmapovat investiční chování a životní styl dolarových milionářů, tedy těch, jejichž disponibilní majetek má hodnotu minimálně 18 milionů korun. Do průzkumu se zapojilo celkem 106 respondentů z  řad dolarových milionářů. Data byla sbírána pomocí dotazníku a individuálních hloubkových rozhovorů. Kvalitativní pohled doplnil skupinový rozhovor s privátními bankéři J&T Banky.

Ceny bydlení jsou neúprosné. Rostou. Jen od roku 2005 vzrostly podle dat Českého statistického úřadu o 35 %. Náklady na bydlení jsou v tomto případě počítány stejným způsobem, jakým se posuzují pro přiznání příspěvku na bydlení. Zahrnují veškeré náklady včetně vodného a stočného a energií a pochopitelně též nájemné a obdobné náklady.

Naopak bytové vybavení nastoupilo stejný trend jako ostatní spotřební zboží - a zlevňuje. Od roku 2005 poklesly jeho ceny o 3 %. Nominálně. Podívejme se na data statistického úřadu z jiného úhlu pohledu: Se zahrnutím inflace a růstu mezd.

Náklady na bydlení rostou rychleji než index cen - životních nákladů. Při zahrnutí vlivu inflace se objeví jediný závěr: Náklady na bydlení sice rostou, ale v reálném vyjádření nikoli tak dramaticky, jak se na první pohled jevilo. Od roku 2005 stouply "jen" o 15,8 %.

Na druhé straně reálné ceny bytového vybavení, zařízení domácností a oprav poklesly mnohem více, než kolik ukazuje původní statistika. Od roku 2005 se snížily o 16,7 %.

Je sice hezké vidět, že celkový dopad růstu cen bydlení a bytového vybavení není tak velký, jak se na první pohled zdálo, přesto domácnosti spíše zajímá, co si mohou koupit za svou mzdu. V tomto pohledu ovšem výsledek je ještě příznivější, neboť inflace rostla pomaleji než mzdy.

Porovnáme-li s vývojem mezd vývoj cen bydlení vč. energií a vody, dostaneme zajímavý výsledek: Ceny se téměř nemění.

Zjištění, že se náklady na bydlení vyvíjejí v souladu s vývojem mezd spíše nasvědčuje domněnce, že je český trh již vyspělým trhem, kde nedochází k vyrovnávání mezi příjmy a náklady na bydlení. Dlouhodobě stabilní vývoj podílu nákladů na bydlení a mezd je patrný v ekonomicky vyspělých zemích světa.

Pohled na vývoj cen bytového vybavení vztažený ke mzdám ukazuje výrazné zlevňování, respektive růst životní úrovně domácností, které si mohou dovolit více vybavení, nebo stejné vybavení v poměru ke mzdě o 30 % levnější než v roce 2005.

Jak statistiku využít při rozhodování o pořízení vlastního bydlení?

Není vhodné rozhodování o pořízení vlastního bydlení podřídit pouze jednomu či několika málo vybraným ukazatelům. A konec konců, rozhodování o vlastním bydlení není záležitostí pouze ekonomické kalkulace. Přesto lze vyvodit několik závěrů na základě uvedených statistik.

Stabilní podíl mezd na nákladech na bydlení lze využít jako vhodný vstup při dlouhodobém porovnávání nákladů nájemního bydlení. Pozor ale na skutečnost, že indikátor zahrnuje i náklady na energie a vodu, které porostou stejným tempem i pro vlastnické bydlení. Závěrem je, že je vhodnější pro indexaci cen nájemného využít spíše růstu (nominálních) mezd než samotnou míru inflace.

Lze samozřejmě využít i odhadu ležícího mezi mírou inflace a růstu nominálních mezd. Složka nákladů na bydlení, která poroste pravděpodobně rychleji, budou ceny energií. Naopak vlivem poklesu nákladů na výstavbu nájemné zřejmě neporoste tak rychle jako energie.

Bytové vybavení bude pravděpodobně relativně ke mzdám i nadále zlevňovat. Ceny jsou odvozeny od světových cen, které klesají díky vysoké konkurenci (mohou s nimi zamávat ale ceny surovin), na druhé straně lze očekávat rychlejší růst mezd v Česku vlivem konvergence mezd k západní Evropě.

Vybavení bytu v nájemním bydlení pořizuje buď nájemník, v takovém případě do rozhodování o vlastnickém bydlení zlevňování nemá příliš prostoru vstupovat, pokud je ale pronajímán již vybavený byt, odkladem pořízení vlastního bydlení lze zejména relativně ke mzdě pořídit vybavení levněji. Záleží samozřejmě na výši nájemného a do jaké míry je v něm promítnut nájem movitého vybavení.

Pozor na kuřata!

Uvedené závěry vyplývají ze statistik. A jak to se statistikou bývá, když sním jedno celé kuře a čtenář nic, já budu přejedený, čtenář hladový, přestože jsme se v průměru oba velmi dobře najedli.

„Nemovitost podle odstavce 3 se musí nacházet na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor.“ Dříve se hypotéky poskytovaly pouze na výstavbu, nebo nákup nemovitosti v České republice.

Hypoteční úvěr je účelově vázaný úvěr, který je poskytován na koupi nemovitosti, stavebního pozemku, výstavbu nemovitosti, rekonstrukci, modernizaci či opravy nemovitosti, splacení úvěru či půjčky použité na investice do nemovitosti, získání vlastnického podílu na nemovitosti apod. Zastavenou nemovitostí může být stavební pozemek, rodinný dům, či byt, rekreační nemovitosti, podnikatelské objekty, bytové a provozní domy a nemovité příslušenství, které k nemovitostem patří.

Banky poskytují i neúčelové úvěry zajištěné nemovitostmi, tzv. americké hypotéky. Ty sice mají horší parametry, než běžné hypotéky (vyšší úrokové sazby, nižší procento ze zastavené nemovitosti apod.), na druhou stranu jsou ale výhodnější, než běžný neúčelový spotřebitelský úvěr.

V současné době u nás poskytuje hypoteční úvěry 17 bank. Jsou to BAWAG Bank, Citibank, Česká spořitelna, ČSOB, eBanka, GE Money Bank, Hypoteční banka, ING Bank, Komerční banka, mBank, Oberbank, Poštovní spořitelna, Raiffeisenbank, Volksbank, UniCredit Bank, Waldvierter Sparkasse von 1842 a Wüstenrot hypoteční banka.

Hypoteční banky mohou získávat prostředky k poskytování hypoték emitováním hypotečních zástavních listů. Tyto zdroje ale banka může poskytnout na úvěr pouze do výše 70 % hodnoty nemovitosti. Pokud však banka financuje hypotéku z jiných zdrojů, může na nemovitost poskytnout až 100 % hodnoty nemovitosti. Atraktivitu hypoték zvyšuje také možnost odpočtu zaplacených úroků z daňového základu až do výše 300 000 Kč.

Kdo může být žadatelem o hypoteční úvěr:
•tuzemec (fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku),
•cizozemec s českým státním občanstvím,
•cizozemec z členského státu Evropských společenství, který má příjmy v České republice nebo v zahraničí (pouze příjmy ze závislé činnosti),
•cizozemec mimo EU s příjmy na území ČR,
•cizozemec mimo EU s příjmy na území EU (pouze příjmy ze závislé činnosti).
Kdo může být nabyvatelem nebo vlastníkem nemovitosti:
•tuzemec (fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku),
•cizozemec s českým státním občanstvím,
•cizozemec z členského státu Evropských společenství s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství (trvalý pobyt i přechodný pobyt delší než 3 měsíce).
Žadatel o úvěr:
•Žadatel má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, popř. je mu pravidelně obnovována pracovní smlouva na dobu určitou (pracovní smlouva musí být minimálně jednou prodloužena), nebo je OSVČ, případně kombinace obou.
•Žadatel nesmí být ve zkušební nebo výpovědní lhůtě.
•V případě, kdy příjmy žadatele jsou postačující pro splátku úvěru, nemusí se ověřovat a dokladovat příjmy druhého žadatele, vyjma případu, kdy spolužadatel podniká a má daňové přiznání. V takovém případě musí spolužadatel doložit daňové přiznání.
•Žádá-li o hypoteční úvěr osoba v manželském stavu, stává se manžel/ka žadatele/spolužadatele automaticky spolužadatelem, tj. podepisuje žádost, úvěrovou smlouvu společně se žadatelem. Výjimku tvoří případy, kdy mají manželé vypořádáno/zúženo společné jmění manželů (manžel/ka nemusí být v tomto případě spolužadatelem).
•Všichni žadatelé se po podepsání smlouvy o úvěru stávají dlužníky, kteří jsou vázáni společně a nerozdílně, tzn. v případě neplnění závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru má banka právo požadovat plnění na kterémkoliv z nich.

Hypoteční úvěry stály na počátku dnes snad již překonané hospodářské recese. Vlna se rozšířila ze Spojených států a silou tsunami se vrhla nejen na evropské břehy. Již v průběhu finanční krize si úředníci na všech úrovních začali brousit zuby na zpřísnění regulace. Trh se ukázal jako nebezpečný - a je tedy nezbytné mu vytýčit správné mantinely.

Jedním z návrhů probíhajících v Evropské unii bylo již v roce 2009 zpřísnění poskytování hypoték. Výsledkem mělo být omezení poskytování hypoték jen do výše 40 % zástavní hodnoty nemovitosti. Pro hypotéky vyšší by banky museli tvořit mnohem větší rezervy, což by fakticky znamenalo zdražení hypoték nad touto hranicí. Návrh byl ale shozen ze stolu.

V tomto týdnu se ale znovu médii prohnal obdobný návrh jako aktuální. Jak už to tak ale ve státní (i "nadstátní") sféře bývá, materiály odložené do šuplíku se čas od času vytahují zpět na světlo úřednických lamp.

"Nepovažujeme tento návrh za krok správným směrem. Navrhovaná regulace může mít dopad do konečné ceny hypotečního úvěru pro klienta a může tak snížit dostupnost hypoték," uvedl k našemu dotazu Radko Belada, šéf marketingu pro retailové bankovnictví Komerční banky. Výši dopadu pochopitelně nelze zatím určit.

Jiný názor zastává Jan Sadil, generální ředitel Hypoteční banky: "Nepředpokládám, že by případná realizace této úvahy měla v praxi významnější dopady do nejběžněji poskytovaných úvěrů a že by zásadním způsobem ovlivnila hypoteční trh."

Pokud by banky skutečně museli začít vytvářet větší rezervy na hypotéky s vyšším podílem úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti, znamenalo by to snížení jejich dostupnosti prostřednictvím zvýšení ceny. Při současných úrokových sazbách klient zaplatí za každý milion 20leté hypotéky 6 208 Kč měsíčně. Pokud by v důsledku regulace stouply sazby o 1 procentní bod, prodražil by se každý milion o 547 Kč měsíčně. Při zvýšení sazeb o 2 procentní body by zdražení znamenalo zvýšení měsíční splátky o 1 118 Kč.

Vyšší úvěry než 40% by banky ale přestat poskytovat neměly. "Osobně bych velice mírnil jakékoli reakce. Z informací, které mám k dispozici, rozhodně nevyplývá, ze by banky měly přestat poskytovat úvěry, jejichž hodnota překračuje 40 % ceny nemovitosti!" uvedl Jan Sadil.

Banky ostatně již nyní nabízí vyšší úrokové sazby při vyšších úvěrech (vztaženo k zástavní hodnotě nemovitosti). Před "hypoteční krizí" se objevovaly nabídky hypoték přesahující 100 % LTV. I dnes se ještě zdráhají poskytovat 100% hypotéky a své klienty pro tento typ úvěru velmi pečlivě prověřují - a účtují jim přirážky k úrokové sazbě.

"Tak, jak byla již před časem tato úvaha prezentována, mělo by se jednat o krok, který by měl dopad na nakládáni s kapitálem poskytovatele úvěru. To není nic nového, protože již dnes rizikovější úvěry vážou bankám více kapitálu a to banky samozřejmě promítají do externích cen svých úvěrů. I proto tedy úvěry, které mají lepší zajištění, jsou pro klienta levnější, a naopak rizikovější úvěry, resp. úvěry s nižším zajištěním dražší," doplnil Jan Sadil.

Na druhou stranu jsou to právě banky, kdo může mít zájem na tom, aby se o návrhu opět hovořilo. Zvýšení by se netýkalo aktuálně fixovaných úrokových sazeb. A zejména velké banky mají zájem, aby lidé uzavírali fixaci na delší dobu.

Regulace míří mimo...?
Zjednodušeně lze říci: Hypotéky způsobily finanční krizi. Na druhou stranu toto tvrzení není pravdivé. Závažné problémy světové ekonomiky, z nichž kupříkladu Řecko a další "evropská prasátka" nevyjdou zřejmě "bez ztráty kytičky", sice začaly na americkém hypotečním trhu... jenže za nimi stojí především státní politika snahy o rozšíření podílu vlastnického bydlení mezi národnostními menšinami.

Regulace by tedy mohla směřovat i směrem k politikům. Nebýt některých jejich projektů, k finanční krizi by dojít nemuselo...

Jistá míra regulace je rozhodně prospěšná. Snižuje nejistotu a dává jasné mantinely, v nichž se mohou lidé i lidmi řízené společnosti pohybovat. Nic se ale nemá přehánět. Již staré dobré české přísloví praví cosi o zlatě a prostřední cestě.

Developeři mají povinnost odvádět 10% DPH pouze u novostaveb, které prodají do tří let. Pak již tuto DPH odvádět nemusí a byty by tak mohly skokově zlevnit. Ve skutečnosti však poplatky a náklady na údržbu činí mnohem více, než je úspora na nezaplacené DPH a skokové snižování cen se tak nejspíše očekávat nedá.

Jak se očekávané zdražení dotkne výše měsíčních splátek? V odhadech růstu úrokových sazeb se názory odborníků liší. Někteří z nich odhadují, že se do konce roku výše úroků zvedne jen v řádech setin procent, respektive zůstane víceméně stejná, jiní se ve svých odhadech dotýkají hranice pěti procent. V lednu přitom průměrná úroková sazba činila 4,2 %. Vzít si hypotéku teď a za půl roku může proto znamenat z hlediska měsíčních výdajů rozdíl v řádech stokorun.

Přesné výpočty měsíčních splátek v případě, že si hypotéku vezmete při současné výši úroků a za půl roku, uvádíme v následujících modelových příkladech:

Chcete-li si půjčit na nové bydlení 2 mil. Kč a splácet je 20 let, při současné výši úroků (4,2 %) byste měsíčně platili 12 331 Kč. Pokud byste s hypotékou z nějakých důvodů vyčkávali například do konce roku a průměrná výše úroků by se mezi tím zvedla o půl procentního bodu, (tj. na 4,7 %), platili byste za stejnou hypotéku měsíčně 12 870 Kč, tedy o 539 korun více. Při nejpesimističtější variantě, kdy by se v budoucnu úroky dostaly až na 5 %, by už měsíční splátka téže hypotéky činila 13 199 Kč, což je o 868 korun větší měsíční zátěž, než nyní.

Odlehčení pro majitele hypoték s tříletou fixací Příjemné odlehčení peněženek ale čeká na majitele hypoték s tříletou fixací, která v současné době bude končit. V březnu 2008 se totiž průměrná sazba hypoték pohybovala na úrovni 5,52 % (splátka 13 780 Kč). Pokud by se sazby držely na současné úrovni (4,2 %), čeká je při refinancování měsíční úspora nákladů o téměř 1450 korun (při předpokladu hypotéky na 2 mil. se splatností 20 let).

„Ale pozor při refinancování, banky většinou nabízejí vyšší sazby, což se dá řešit vyjednáváním nebo přímo refinancováním,“ upozorňuje Jan Lener ze společnosti Broker Consulting.

U pětiletých fixací, které budou letos končit, by majitelé měli naopak počítat s mírným zdražením. V březnu 2006 se totiž průměrný úrok pohyboval na úrovni 4,11 %.

Na vaše dotazy odpovídá finanční konzultantka Broker Consulting Ida Pařilová.

Je mi 30 let, jsem zaměstnaný, vydělávám asi 15 tisíc čistého měsíčně a bydlím stále u rodičů. Chtěl bych vlastní bydlení. Mám stavební spoření, kam si každý měsíc dávám 1500 korun, vyprší mi za 6 let s cílovou částkou 270 tisíc, ale ani tak nebudu mít na byt či malý domek. Když jsem koukal na různé formy hypoték, tak byla všude výše splátky 10 až 11 tisíc měsíčně, ale když k tomu připočtu stavební spoření 1500 korun a životní pojištění, tak mi z výplaty zůstanou asi 2 až 3 tisíce a z toho se nedá žít. Formou podnájmu situaci řešit nechci, platil bych sice o něco méně, ale nikdy bych nebydlel "ve svém" a co pak na stará kolena. Je nějaká šance tuto situaci vyřešit? Dříve jsem uvažoval spíše o domku, protože pocházím z vesnice, ale vzhledem k cenám už koukám jen po bytech.

Šanci koupit si nemovitost má i klient s příjmem 15 tisíc čistého. Pokud mu bude na osamostatnění stačit byt přiměřené velikosti a ne přímo v centru města, může si své přání splnit. Dnešní doba je velmi příznivá jak cenami nemovitostí, tak i prozatímním přístupem bank. V tomto případě si můžete pořídit hypotéku na necelých 1 500 000 korun, na dobu splatnosti 30 let, včetně pojištění klienta. Měsíční výše splátky, při splnění podmínek banky bude něco málo přes 7000 korun. Pokud máte příjem 15 tisíc čistého, zaplatíte hypotéku se všemi jejími měsíčními poplatky, zůstane vám téměř 8 tisíc korun. Stavební spoření můžete do doby většího příjmu nebo nové životní situace, utlumit na částku 100 korun měsíčně.

„Koukáním" na různé formy hypoték nemusíte najít řešení vaší situace, která se vám může zdát zcela neřešitelná. Je pro vás daleko lepší a efektivnější strávit svůj čas s nezávislým finančním specialistou, se kterým naleznete vhodné řešení.

Je mi 29 a chci si koupit byt. Nemám žádné stavební spoření, pouze mám nějaké peníze našetřené na účtu. Můj měsíční příjem je kolem 18 tisíc čistého. Chci se zeptat, jak a kde si mohu nejvýhodněji půjčit cca 700 tisíc na byt. Zda si mám vzít hypotéku, nebo si založit popřípadě stavební spoření a využít překlenovací úvěr.

Půjčit si částku ve výši 700 tisíc ve vašem případě nebude problém. Tedy pokud nemáte negativní záznamy v dlužních registrech. Jestli volit hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření a co je výhodnější, nelze podle vašeho dotazu konkrétně říct.

Obecně platí, že pokud je kupovaný byt již v OV (osobní vlastnictví) nebo v něm bude maximálně do jednoho až dvou let, lze si na jeho pořízení vzít hypotéku i úvěr ze stavebního spoření. Co bude výhodnější, záleží na dalších okolnostech a požadavcích, tj. jakou si zvolíte délku splácení, výši splátky, jak velkou část ceny bytu budete mít v hotovosti atd. V případě, že byt nebude možno převézt do osobního vlastnictví do doby maximálně dvou let a nebudete mít pro banku jinou zástavu, je možné jej v určitých případech financovat pouze přes úvěr ze stavebního spoření.

Zdroj: http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/228769-financni-poradna-s-hypotekou-si-radeji-pospeste.html